Sibiřská kočka

Říká se,že sibiřské kočky májí selský rozum a zřejmě na tom něco bude.Tito středně velcí až velcí čtvernožci jsou velmi mazaní a nápadití.
Když mají možnost stáhnout se do občas do  ústraní a nerušeně konzumovat krmení,cítí se sibiřky velmi dobře i ve velmi rušných domácnostech.Vycházejí s dětmi,psy králíky a morčaty.

SAMA - TO V  ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ !

Sibiřky žijí nejraději ve společnosti jedné nebo více koček,jejich společenská povaha a vrozená družnost hovoří proti izolovanému chovu.
Pokud si člověk z jakéhokoliv důvodu nemůže pořídit více koček,měl by se hodně zdržovat doma a věnovat kočce mimořádně velkou pozornost.Kdo chodí do práce a pobývá doma jen po večerech,udělá lépe když se rozloučí s myšlenkou,že by odsoudil sibiřské kotě k osamělosti.

DOSTI VÝŘEČNÉ

Výřečnost sibiřské kočky se sice nedá srovnat s povídavostí orientálních plemen,ale i ona má mnoho co vyprávět.Příjemným hlasem mňouká,brumlá a jásá-škoda,že kočky nedovedou doopravdy mluvit.Přesto můžeme při troše pozornosti vytušit,jaké novinky nebo nálady by nám naše minda chtěla sdělit.Je v sedmém nebi,nebo zasmušilá k smrti?Sibiřská kočka dokáže tyto emoce velmi přesvědčivě vyjádřit.

KARTÁČOVÁNÍ

Kdo nerad používá kartáč a hřeben a huňatou srst by považoval za nadměrně náročnou,pro toho je sibiřská kočka ta pravá volba.Její polodlouhá srst nemá sklon k plstnatěji stačí ji,pokud si má zachovat atraktivní vzhled,příležitostně vykartáčovat.
Během výměny srsti na jaře s ovšem doporučuje každodenní kartáčování,protože výměna chlupů probíhá opravdu ve velké míře.

RUSKO A UKRAJINA

Sibiřská kočka je příkladem přizpůsobivé fauny Ruska a Ukrajiny.Nádherná polodlouhosrstá kočka,která se v Německu i jiných evropských zemích slala se v posledních deseti letech oblíbenou čistokrevnou kočkou,má nesmírně hustou vodoodpudivou srst,která účinně chrání její tělo před chladem i horkem.Kromě toho se původní plemeno vyznačuje robustním zdravím a vynikající odolností.Sibirskaja koška je produktem zřejmě staleté přirozené selekce.

PRVNÍ ZMÍNKY

První prokazatelné stopy,které zřejmě poukazují na sibiřskou kočku,jsou literární povahy :v dubnovém vydání ilustrovaných novin z roku 1895 je otištěna zpráva,v níž je popisován pár modrošedých koček pocházející ze sibiřské oblasti,který byl vystavován v drážďanské zoologické zahradě.I v Brehmově Životě zvířat z roku 1925 se nachází zajímavá zmínka,která může nasvědčovat na existenci sibiřské kočky.
Je sporné kdy se první sibiřské kočky dostaly do Evropy.V literatuře se nacházejí různé varianty,které jsou všechny teoreticky možné a proto by měly být brány v úvahu.První sibiřské kočky se údajně dostaly na západ již ke konci 19.století.Tehdy ovšem ještě nebyly označovány za sibiřské kočky,nýbrž za ruské dlouhosrsté kočky.Ve Velké Británii bylo údajně vystaveno několik exemplářů tohoto neznámého plemene.
Zřejmě následovala páření s angorskými a perskými kočkami,což vedlo k postupnému zániku charakteristického fenotypu sibiřské kočky.Rostoucí oblíbenost perské kočky přispěla k tomu,že čtyřnohé přírodní krásky z Ruska a Ukrajiny upadly počátkem 20,století opět v zapomenutí.

DRUHÝ POKUS

Ve své vlasti existovaly sibiřské kočky navzdory nezájmu ze strany Evropy samozřejmě dál.
Místní obyvatelstvo je považovalo za docela obyčejné domácí kočky.
Uplynulo mnoho času,než se o přírodě ponechaných polodlouhosrstých kočkách v Evropě začalo zase mluvit.
Údajně v roce 1984 přivezli němečtí pracovníci plynovodů sibiřské kočky do Berlína a Lipska a tak položili základní kámen německého chovu.
Jiný předpoklad vychází z toho,že jeden ruský emigrantský pár přivezl v roce 1987 do Německa březí sibiřskou kočku a později tuto kočku předal spolu s týdenním koťátkem německým chovatelům.
Kromě toho prý bylo v 80.letech importováno několik koček z bývalé NDR a ČSSR.

UZNÁNÍ

Datum 1.ledna 1998 znamenalo pro toto plemeno dlouho vytoužený úspěch.
Konečně bylo uznáno asociací FIFe.
Popularita sibiřských koček stále roste. Základem chovu v České republice jsou zvířata dovezená z Ruska.Český chov patří k nejlepším v Evropě.

STRUČNÝ STANDARD

Tělo: středně velké až velké,svalnaté a těžké,krátký silný krk,svalnaté středně dlouhé nohy,velké kompaktní oblé tlapky se štětičkami chlupů mezi prsty,ocas dosahuje až k lopatkám,sbíhá se mírně do špičky a je hustě oststěn.

BUJNÉ OSRSTĚNÍ

Atraktivní srst sibiřské kočky je obzvlášť dlouhá na krku,hrudi,kalhotkách a na ocase.Na šíji a na ramenou je kratší,na zádech je hustá,pevná a lesklá.Po stranách těla vykazuje sibiřská kočka velmi husté osrstění a jemnou měkkou srst.Během letních měsíců je podsada vyvinuta velmi spoře,v zimě je hustá a má jemnou strukturu.

NĚVSKÁ MAŠKARÁDA

Sibiřské kočky jsou jediným plemenem lesních koček u nichž je povolen faktor masky
(u FIFe patří tato varieta mezi neuznané)
Sibiřské kočky,které mají odznaky a masku,jsou označovány jako něvská maškaráda.
Něvy jsou na celém světě považovány za raritu.Kresba masky(zbarvení point) se projevuje v tom,že kočka má v obličeji,na uších,na ocase,na nohou a na tlapkách jednotné barevné znaky.Zbylá barva těla je písková až béžová.Kočky s odznaky mají vždy modré oči.
Seal(černohnědá) a blue(modrošedá)jsou považovány za hlavní barvy něva maškarady.Existují ovšem i barevné variety red(červená) a cream(krémová).Navíc je povolena i bílá strakatost.
Proto patří k možné barevné paletě i bicolour a mitted.(podobně jako u ragdolů).V Rusku je plemeno něvská maškaráda chováno plánovitě.Do střední evropy se dostalo kolem roku 1992.

                                                                                                Použito z časopisu Naše kočky